Dobrodružství neprožije ten, kdo sedí doma... (James Joyce)

Historie za pět set... :o)

27. 1. 2007 - Jenodenní běžkování 

Sešly jsme se v sobotu v 7:30 v malém počtu: Mya, Yveta a Kačka na Buňkách, všechny plně vyzbrojeny na celodenní běžkování. Řýzek trochu zaspal a tak jsme se vydaly na nádraží do Králova Pole samy. Tam se k nám přidal Puleček a na poslední chvíli k vlaku dorazil i očekávaný Řýzek.

Cesta vlakem proběhla v klidu a pohodě. Před Novým Městem na Moravě, kde byl náš cíl, jsme se přezuli do běžkařské obuvi a vystoupili z vlaku celí natěšení na běžkování. Klidným tempem jsem vyrazili směr Vlachovice. První zastávka proběhla u Ski hotelu, kde jsme pozorovali starší žákyně v republikovém závodě a přitom jsme mazali skluznice, aby nám to lépe jelo. Pokračovali jsme poněkud pomaleji do kopce k Vlachovicím. Z kopce nám to jelo lépe, počasí nám ještě přálo, slunce svítilo a tak jsme se rozhodli dát si v Rokytnu teplý čaj. Bohužel, restaurační zařízení nefungovalo a tak jsme se posilnili z vlastních zásob. Z Rokytna jsme pokračovali na Maršovice, to už foukal silný vítr, naštěstí do zad, takže nám v cestě pomáhal, ale bez čepice a rukavic jsme se neobešli. Pak už jen krátká cesta do Nového Města a protože jsme měli ještě půl hodinky do odjezdu vlaku, zašli jsme si na teplý čaj. Cesta domů uběhla rychle, unaveni jsme zvládli jednu hru encyklopedie. Před šestou jsme byli v Brně a pak jsme se společně odebrali ke svým domovům.

Kačka 
 

11. 11. 2006 - Vařečka

Vařečka byla letos netradičně pouze jednodenní a pokrmy jsme nevařili, ale připravovali a krásně upravovali. Vše se odehrávalo na Buňkách. Na začátku byly určeny obory, ve kterých proběhne hodnocení – tedy nejoriginálnější, nejchutnější, největší potěcha pro oko. Hnedle se všichni pustili do výroby svých úžasných jídel. Hnědá družinka (největší kluci) byla s přípravou hotova asi za ¾ hodiny a ve výsledku se to dost odrazilo. Ostatní – tedy Oranžová (malí kluci), Zelená a Žlutá (holky) si s přípravou vyhráli a tak první část dokončovali kolem poledního. Šli jsme se ven proběhnout, zahrát fotbal a zahráli jsme si první ochutnávací hru. Mezi nejlepšími ochutnávači byli Kuba, Mya, Lucka, Katka. Poté proběhla další část přípravy jídel a už tu bylo hodnocení. Hnědá družinka představila ovocnou misku a jahodový koktejl, oranžová družinka rajčata plněná pomazánkou a banánový koktejl. Dívky měly po třech jídlech – žlutá chlebíčky, sýrovou roládu a banán se šlehačkou a zelená – šunková pomazánka, ananas plněný ovocem, koktejl (tříbarevný). Hodnocení bylo velice urputné, všichni si u něj i pochutnali. Zatímco výpočetní středisko (Gusťa) vyhodnocovalo soutěž, proběhly hry venku.

Poté nastalo vyhlášení vítězů:

nejoriginálnější jídlo
1. Oranžová – rajčata
2. Zelená – ananas
3. Žlutá – Sýrová roláda

nejchutnější jídlo
1. Žlutá – banán se šlehačkou
2. Oranžová – rajčata
3. Zelená – ananas

největší potěcha pro oko
1. Žlutá – banán se šlehačkou
2. Zelená – koktejl

Celkovým vítězem soutěže Vařečka 2006 se stala družinka Oranžová se svými rajčaty plněnými pomazánkami, která dostala nejvíce hlasů celkem.

Pak jsme ještě zahráli poznávací hru čichu, kde celkově byli úspěšnější starší, ovšem velmi dobře určil koření Marek z Oranžové, po úklidu a dojedení našich výtvorů jsme se odebrali domů.

Kačka

 

7. 9. 2006 - Zahajovací oheň na Buňkách

Byly to vlastně dvě akce v jedné—multipack :O) Nejprve proběhla první oddílová schůzka, která byla zároveň ukázkovou schůzkou pro nové členy. Program měla nachystaný Kačka. Až se všichni dostatečně „vyblbli“ při hrách, udělali jsme slavnostní nástup a odpochodovali jsme k ohni. Palivcem byl Mr. Mlok za odměnu, že vyhrál celoskupinové bodování v loňském pionýrském roce. U ohně jsme odměnili vítěze ve skupinovém bodování, u kytary si zazpívali pár písniček a zahráli si seznamovací hru. Celou akci jsme ukončili vlčím pokřikem, který se mimořádně vyvedl.

Žabárna
 

25. 3. 2006 - Jak se dělá rádio

Pracovní směna Rádia Lávka:

režie: Lucka Kabelíková
hudební redaktor: Petr Švec - Krtek
mistr zvuku: Niki Nosková
technik: Yvetka Fialová, David Šmoldas, Danča Ulbrichová
hlavní moderátoři: Pavel Řezníček - Řýzek, David Joura, Libor Joura
redakce Zpravodajství: Lenka Stráníková, Klára Suchomelová - Mýa, Kačka Bunďálková, Peťa Čechová, Michal Zicho, Tomáš Čech
redakce Křeslo pro hosta: Danka Kabelková, Efka Budová, Jirka Gold, Jakub Děrgl, Šimon Farkač
redakce Hudební zrcadlo: Monika Procházková - Žabárna, Jan Jarka - Honzin, Samuel Pikart, Lukáš Zachoval

Vysílání vlčí smečky ke stažení: 

Vlci and Glenn Miller - In the Mood.MP3 (1,5 MB)
Zpravodajství.mp3 (2,5 MB)

 

2. — 5. 3. 2006 - Zimní indiánské táboření na Lipnici

Táboření je už takřka tradiční taškařicí záchvatů a vedoucích v drsných podmínkách zimní České Kanady. První část otužilých Indiánů vyrazila už ve čtvrtek večer a postavila nám naše skvělé indiánské obydlí, tzv. týpí. Stan je to opravdu vychytaný, protože se uvnitř dá rozdělat oheň, takže ani v tak tuhé zimě jako byla letos nám nebyla zima. Navíc se na ohni v týpku neustále vaří nějaké indiánské dobrůtky nebo alespoň udí masíčko. Mňam :O) Když už jsme u toho jídla, letos jsme vyzkoušeli také pravé indiánské vaření v kravském bachoru. Vývar od maminky je sice lepší, ale teplá polívečka v zimě bodne. A pejskové si taky pochutnali – dostali uvařený bachor.

Další indiánskou specialitou je parní sauna Inity. Tu děláme každoročně a je to opravdu silný zážitek. A po večerní koupeli v zamrzlém potoce jsme si příjemně unavení vlezli do vyhřátých spacáčků a u poslechu indiánských pohádek usnuli…

Danka

 

4.—11. 2. 2006 - Jarní prázdniny, Čenkovice

Jaráky proběhly trochu netradičně. Celé jsme je pojali jako lyžování (případně běžkování a snowboardování) v kombinaci s deskovými hrami všeho druhu. Například jsme hráli Alhambru, Citadelu, Osadníky, Activity, Golema, Ramsese, karetní hry jako Bang, Mamma mia!, Na třetího a jiné. Nenechali jsme si ujít ani kulturní zážitek — zajeli jsme si do kina na výborný animovaný film Mrtvá nevěsta Tima Burtona (veselý horor :o). Abyste si mohli udělat představu o náladě a počasí, které celý týden vládlo, doporučuji navštívit naši galerii na Rajčeti. Hlásili, že v Orlických horách je asi 2,5 metru sněhu … :o)  

Žabárna

 

Zimní hrátky 2006

Vážení námořníci a vědci!

Ve dnech 13.-15.1. 2006 proběhla vědeckovýzkumná mise za účelem zjištění vlivu Golfského proudu na globální oteplování. Její dramatický průběh přinesl mnohé nové vědecké informace a zjištění. Během výzkumu došlo málem k tragické události, kdy byli v grónské oblasti někteří účastníci odříznuti sněhovou bouří od hlavního výzkumného centra. Jen díky duchapřítomnosti a zkušenostem paní Kateriny byla celá expedice zachráněna před umrznutím a dehydratací. Díky tomu byly zachráněny nejen životy výzkumníků, ale i jejich cenné výsledky výzkumu.

Mezi výsledky těchto výzkumů patří práce:

  1. Syntéza nového prvku Ananasia - Pablo Flascheatere
  2. Chemický průzkum prvku pomocí elektronového mikroskopu a Prokázána amorfnost cukru pod mikroskopem - Mr. Mlok
  3. Objev nového druhu hmyzu (hmyzák otravný) a jeho průzkum el. mikroskopem - Katerina
  4. Vliv sportovců a jiných lidí vysoce vytvářejících teplo na Golfský proud a Pojednání o navázání kontaktu s mimozemskými civilizacemi. (bez vědeckých důkazů) - paní bezejmenná
  5. Vliv konzervace potravin na zdraví lidí – Jan Janštain

O jednotlivých objevech vás ve vašem časopise budeme podrobně informovat v dalších článcích. Za jednotlivé objevy byla vyplacena odměna dle dohody.

Na závěr si dovoluji jménem naší agentury Global Weather poděkovat za vaši účast na naší vědecké misi. Jmenovitě pak panu DrNDa. Prof.H.a. Pablo Flaschetare z ďábelských ostrovů. Panu Mr.Mlokovi z ČR. Paní Katerině z Finska. A paní bezejmenné z Islandu.

S pozdravem Jan Janštain - Honzin 
 

4. - 6. 11. 2005 - Rádcák aneb jak to vypadá, když jedeme na výpravu a děti necháme doma :o)

Tentokrát se rádcák nesl v duchu mariňáckého výcviku. Rekruti dostali už v Brně povolávací rozkaz se všemi informacemi kam a kdy se mají dostavit. Sraz byl tentokrát naprosto netradičně v Rozdrojovicích. Odtud se měli účastníci (kterých bylo mimochodem zoufale málo) dostat nenápadně do kasáren na Zouvalce. To víte, všude je plno teroristů, takže utajení být muselo. Po ubytování a večeři byli postaveni před velmi zapeklitý globální problém zplastovatělých PETkoček. A řešení? Rozemlít a poslat do Číny, kde z toho vyrobí zaručeně bavlněná trička čím víc proužků, tím víc adidas :o)

Někteří si možná pamatujete na pořad Vox populi, kde měli občané možnost sdělit své názory na cokoliv celému národu. My jsme se zde dozvěděli například názor našich rádců na soutěže Miss, francouzské speciality, původ lidí a dinosaurů na Zemi, podpantoflismus i feminismus a pozdravili jsme všechny příbuzné a známé v přímém přenosu.

V noci nastal poplach a naši vojíni se museli podrobit náročným psychotestům - všichni jsme sadomasochističtí blázni s podprůměrným IQ :o)

Po ranní rozcvičce nastalo odborné školení v první pomoci. A aby to nebyla jen suchá teorie, mohli si všechno vyzkoušet i "naostro" - jeden z vojáků spadl ze skály na břeh přehrady a bylo nutné ho zachránit. Přístup k němu byl pouze z vody, ale to bychom nebyli ti správní mariňáci, abychom si neporadili. A už se nafukovaly rafty (s příznačnými názvy "Styx" a "Kerberos" :o) No nevím, jestli by Chilku zachránili, kdyby to bylo doopravdy.

Večer nechybělo ani umění a to v podobě bodypaintingu. Všechny to tak bavilo, že jsme byli rozhodnutí nechat si malby až do Brna. Ani jsme nevěděli, jestli poteče teplá voda, abychom se pak mohli umýt, ale aspoň to mělo i trochu adrenalinu. Nakonec všechno dobře dopadlo.

Po netradiční rozcvičce a snídani byla ochutnávka nového olympijského sportu, kterou nám ale překazil chemický útok. Takže jsme nasadili plynové masky a vzhůru do minového pole. Přežili všichni. Nakonec nás čekal ještě úklid rajónů. 

Danka

26. - 30. 10. 2005 - Podzimky
Letos jsme se vydali na podzimní prázdniny do Hlučína. Ve středu ráno jsme nasedli do vlaky v poctu 15 lidiček a vyrazili směr Ostrava. Zde jsme navštívili Hornické muzeum. Vse si pořádně prohlídli a vyrazili do DDM v Hlučíně. Opekli špekáčky a zahráli pár her s místním oddílem. Večer si každý vyrobil svou vlastni posmrtnou masku se sádrových obvazů. 
Ve čtvrtek bylo moc pěkně a tak jsme vyrazili ven. Venku jsme hráli hry, které měly přiblížit některé adrenalinové sporty (proto jsme taky nazvali naši akci extremistickou čili hráči se smrtí, protože při těchto sportech muže dojít k úrazu nebo i k úmrtí. Samozřejmě naše hry nebyly tak drsné). Večer jsme hráli hru s jménem Ruská ruleta a lovili jsme pomoci úst jablka a kolíčky z hrnce s vodou. 
V pátek jsme šli na celodenní výlet do Slezského muzea, kde byli k zhlédnutí tanky a bunkry z 2. světové války. Večer jsme "trochu" kreslili barvičkami na veliký papír. 
V sobotu brzo ráno jsme dětičky vzbudili a ze zavázanýma očima je poslali vlakem do sousední vesnice. Jejich úkolem bylo se zorientovat podle mapy a vyrazit na dané místo. Všichni úspěšně dorazili. Potom jsme byli pozváni na místní branné závody, kde jsme se účastnili her. Večer byla taková malá taneční párty s módní přehlídkou v co nejoriginálnějším oblečeni a s hromadou dobrot k snědku.
V neděli už jsme jenom uklidili po sobě a vyrazili na prohlídku Ostravy. A hurááááá domůůůůůůů.

Zapsala Martinka


30. 9. - 2. 10. 2005 - Zahajovací výprava 
Mělo se jet pod stany na Rabštejn, ale kvůli nepřízni počasí jsme zůstali v Brně na Buňkách. Počasí asi také mohlo za to, že účast na této výpravě nebyla velká, což je škoda - koukněte na fotky na Rajčeti. Nejvíc jsme si užili lanové centrum na Lesné :o) 

Danka


13. 9. 2005 - Slavnostní zahajovací oheň
Sešli jsme se všichni (tedy celá skupina) v úterý 13. 9. 2005 v 18 h na Buňkách. Vytvořili jsme kruh přátelství kolem slavnostního ohně, který zapálila Niki a jako vždy si zazpívali Červená se line záře. Na řadu přišly písničky na přání a seznámení s nejbližšími akcemi: Výstava drobného zvířectva, první odd. výprava na Rabštejn atp.

Dále pár písniček a slavnostní vyhlášení výsledků bodování jednotlivců:
3. místo Kuba,
2. místo Mr.Mlok
a 1. místo samosebou Niki. 

Dostali pěkné ceny a vybrali další písničky.

Poté přišlo vyhlášení bodování družin za rok 2004/5:
na 3. místě družinka Denisy a Beaty - Žlutá,
na 2. místě Dančina Černá
a na 1. místě s velký úspěchem naše družinka - Zelená.

Pochutnali jsme si na dortíku a zahráli si vypečenou hru s obručí :o)

Poté přišla na řadu věc vážnější - předání Čtvrtého stupně Martince a konečně slib Lucky po konečném získání Nováčkovské zkoušky. Pak ještě pár písniček a rozešli jsme se domů. 

Kačka
 

Srpen 2005 - Puťák do Rychlebských hor a přilehlého okolí
SOBOTA
Dnes ráno vyrážíme na náš puťák do Rychlebských hor. I když nás mělo původně jet sedm, vyrážíme pouze čtyři: já, Stenží, Žabárna a Puleček. Další spolupoutníci by se k nám měli ještě připojit v průběhu týdne, takže na množství si ani moc nestěžujeme. Sraz je o třičtvrtě na šest na hlavním nádraží, protože náš vlak vyráží těsně před šestou směrem na sever. Úspěšně zakupujeme lístky na vlak a nastupujeme a plni očekávání hledíme do dnů příštího týdne. Ve vlaku samozřejmě, jak se sluší na členy PTO Vlci děláme ostudu (Žabárna zvládá i trhání větví za jízdy vlaku - úctyhodný výkon) a s jedním přestupem dojíždíme až do cílové stanice - do Javorníku. Zde ještě revidujeme zásoby a doplňujeme je v místním obchodě a potom již vyrážíme k našemu prvnímu postupovému cíli - k Borůvkové hoře, na jejímž úpatí je turistický přístřešek a zároveň první místo, kde bychom měli přespat. Cesta probíhá dobře a tak asi tak kolem páté docházíme k přístřešku, kde budeme spát. Je to tady bezva, do přístřešku se vejdeme všichni a ohniště je přímo před přístřeškem, dřevo je v přilehlém lese, no prostě paráda pro přespání. Jediná věc nás trošku trápí, máme málo vody. Naštěstí jsme si na mapě všimli, že přímo pod vrcholem Borůvkové hory se na polské straně nachází studánka s názvem Biola Woda a tak ukrýváme batohy a mandolínu (moje maličkost) do přilehlého hustníku a vyrážíme s láhvemi na Borůvkovou horu pro vodu. Zde nastává drobná komplikace, na vrcholu zjišťujeme, že jsme obě naše mapy nechali v baťozích. Nedbáme toho a hledáme podle pamněti tam, kde pramen je, ale i když procházíme očekávanou oblast důkladně, nalézáme několik mokřadů, ale pramínek nenacházíme. Zkrušení pocitem, že sice trošku vody ještě máme, ale budeme muset šetřit scházíme dolů do základního tábora. Já se Stenžím se ještě rozhodujeme projít po přilehlé polské cestě, jestli nebudeme mít štěstí. No a trošku toho štěstíčka máme, vedle cesty je takové mokré místečko a tak se rozhoduji nakopnout pramen. No a povedlo se, pramen tam byl a tak jsme se napili, osvěžili, doplnili láhve vedou a radosně odcházíme k nocovišti. Teprve cestou zpět si všímáme (respektive Stendží si všiml) záhadného přístřešku u třetí cesty, která vede k našemu nocovišti. A je to samozřejmě studánka plná vody a je asi sto metrů od přístřešku. Osvěženi touto informací se odebíráme k nocovišti, kde se vybalujeme, pečeme si (na Žabárnin popud) supr brambory v popelu, provedeme sérii focení měsíce a odcházíme na kutě. Heslo dne: Když je potřeba pramen, Řýzek vám nakopne.

NEDĚLE
Ranní budíček nám dnes vytváří houbaři a borůvkáři převážně polské národnosti, kteří se ráno vydali do lesa. Takže se asi tak po deváté hodině začínáme balit a v deset hodin vyrážíme směrem k zřícenině hradu Rycheleby. Tentokrát jse vázáni i časem, protože asi tak kilometr před Rychlebami na Čertově kazatelně máme v poledne sraz s další posilou našeho týmu - s Denýsou. Stíháme to sice na čas, ale i tak proběhlo shledání v duchu kamarádství a všichni v dobré náladě pokračujeme na zříceninu, kde probíhá dlouhý odpočinek a zároveň obědová pauza. Jídla máme naštěstí dost, takže vše může proběhnout v naprostém pořádku. Také se zde setkáváme s tatínkem a synkem, kteří nám podávají (naštěstí pro nás příznivé) informace o místě našeho dalšího přenocování - o zaniklé vesnici Hraničné. Povzbuzeni těmito zprávami po obědové pauze vyrážíme a plni optimizmu hledíme do mapy. Musíme totiž vystoupat asi tak 500 výškových metrů, než se do nami vytouženého bodu dostaneme. Ovšem nezoufáme, něco podobného máme nacvičeno již ze včerejška, takže vzhůru do stoupání. Cestou do kopce se povzbuzujeme různými dezinformacemi, jako např.: To největší stoupání máme už za sebou (že Stendží), podle mapy už je to nějakých sto metrů k rozcestníku (soráč, každý se může splést), teď už to je jenom rovinka ... a mnohé další. Nakonec ovšem opravdu do zaniklé vesnice k přístřešku dorážíme a malebnost tohoto místa (alespoň podle mého názoru) vynahrazuje všechnu dnešní námahu. Na večeři vaříme špagety, takže vlastně ulehčujeme baťohům a pod vlivem přicházející bouřky, která buď nepřišla, nebo jsem ji prospal, jdeme bucat. Heslo dne: Nožičky, nožičky utíkejte, nebo vás podělám.

PONDĚLÍ
Ráno se probouzíme do slunného dne s totálně mokrými loukami. Ačkoli se nám moc vstávat nechce, nakonec se za spolúčinnosti různých hloupostí ze spacáčku vymotáváme a po nezbytné hygieně se vydáváme směrem do kopce, kam vede další pokračování našeho putování. Dnešní cíl je zcela jasný: Nýznerovské vodopády. Ačkoli vyrážíme za relativně pěkného a slunného počasí, postupně se nám začíná obloha zatahovat mráčky a v době naší plánované obědové pauzy se již kolem nás začíná povalovat mlha. Nenecháváme se tím odradit a satečně tomu vzdorujeme výstupem na blízký vrch jménem Špičák, odkud díky mlze není rozhled nic moc. Při sestupu ze špičáku k místu oběda nás zastihuje další skutečnost. Žabárna je díky nemoci paní šéfové odvolána do Brna, takže musí ihned opustit naše řady, aby se stihla dopravit do naší milované končiny včas. Rychle alespoň zjišťujeme pro Žabárnu vhodné vlaky, vyměňujeme si potřebné a nepotřebné věci, které budou odvezeny do Brna a loučíme se se Žabárnou. Dál pokračujeme už jenom ve čtyřech k Nýznerovským vodopádům. Cestou ještě stačíme sebrat každý dvě bedly na večeři, Stendží sebou zvládá dvakrát velmi efektně praštit a pomalu se blížíme k vytouženému cíli. Tam nás ovšem čeká překvapení. Kromě toho, že začíná poprchávat, zjišťujeme, že Nýznerovské vodopády se nachází přímo u silničky, po které jezdí místní lesáci a navíc se zde pohybuje množství lidí, které je srovnatelné s množstvím lidí na Karlově mostě v Praze. No nic, postupně střídavě odchází pánská a dámská dvojice do okolí a pátrají po nějakém šikovném místě pro postavení stanu a přenocování. Po delší době se to konečně daří a tak se tam posíleni polévku uvařenou na Stendžího vařiči přesunujeme. Tady nakonec za deště a v totální tmě stavíme dva stany v blízkosti nějaké táborové základny. To už jsme tak utahaní, že už jenom zalehneme a jdeme spát. Heslo dne: Ga - ga - ga!

ÚTERÝ
Dnešní den je již delší dobu (od včerejška) plánován jako odpočinkový, takže trasa je jasná: pěšky půjdeme do Žulové, odsud vlakem k Jeskyním Na pomezí a odsud do Jeseníku do kempu. Tomuto přizpůsobujeme již naše ranní vstávání a hned po probuzení se počínáme balit. Jsme ovšem překvapeni, protože na sousedním pozemku se nachází skautská základna, kde se odehrává Vlčí gubium. Jsme pozváni na ranní teplý čaj a zúčastňujeme se zároveň i nástupu ve skupinových tričkách, kde jsem nucen provézt krátké shrnutí na téma: kdo jsme a jak vypadá chod pionýrského oddílu. Celý nástup zakončujeme vlčím pokřikem, čímž skauty uzemňujeme, protože oni pokřik nemají! Poté se dobalujeme a rychle se odebíráme na vlak a za dalšími postupnými cíly. Vše probíhá podle plánu a večer ještě stačíme dokoupit zásoby na další dny, abychom nemuseli scházet do údolí. Protože se stavujeme v restauraci, tak si k večeři děláme jenom chleby osmažené s vajíčkem a jdeme spát. Heslo dne: Ty si běž kam chceš, my jdeme po modré.

STŘEDA
Přes včerejší předsevzetí, že půjdeme dále se rozhodujeme zůstat v kempu ještě další noc, protože mraky se válejí jenom kousek našima hlavama a chvílemi drobně mrholí. Protože ale nejsme z cukru, tak se rozhodujeme vyrazit na Rejvíz a odtud pěšky přes Zlatý chlum a Čertovy kameny zpět. Rejvíz se stává supr zážitkem, protože je celý v mlze a člověk se zde cítí jako na blatech v romantickém románě z Anglie 19. století. Poté pokračujeme na Zlatý chlum, kde si za všeobecně dobré nálady (pánská část totiž trpí drobnou plynatostí) dáváme oběd a rozhodujeme se, že na rozhlednu nepolezeme (rozhledna je za 20, i když tam nic neuvidíte). Posléze pokračujeme po vymyšlené trase na Čertovy kameny, kde zjišťujeme, že škaredé počasí se v průběhu dne přestěhovalo na vrcholky hor a dole v Jeseníku že je celkem pěkně a místy že dokonce svítí sluníčko. Osvěženi touto perspektývou se odebíráme do kempu vařit rýži na sladko. Cestou se ještě stavujeme v cukrárně, kde si každý dáváme malý zákuseček. Při vaření se však vynořuje skutečnost jako lochneska z jezera. Někteří považují dnešní procházku za namáhavější než předchozí dny a tvrdě se drží názoru strávit ještě další den v kempu pouze s procházkou s lehkým baťohem. Zbytek utlučen argumenty svoluje a tak je určen budíček na sedmou hodinu, abychom ještě stihli autobus na Červenohorské sedlo. Heslo dne: Zlatíčka, jenom abyste se tam nahoře neztratili a v pořádku se vrátili. 

ČTVRTEK
Jak je již výše zmíněno, vyrážíme dnes na Červenohorské sedlo a odtud je naplánovaná procházka na Praděd a podél pramenů Bílé Opavy do Karlovy studánky. Všichni vystupujeme z autobusu (jel s námi skoro půl hodiny) plni optimizmu a po krátkém občerstvení vyrážíme směrem na Praděd. Po cestě se ovšem začínají u jednotlivých členů výpravy projevovat skryté vášně (já se Stendžím fotografujeme, Puleček s Denýsou sbírají borůvky) a tak ještě před příchodem na Ovčarnu dochází k výraznému zkrácení časové rezervy (interně si můžeme říci, že nám z ní zbylo asi tak 10 minut). Tudíž se rozhodujeme, že až k Pramenům vyhlašujeme embargo na sběr borůvek a focení (stejně se fotilo, ale o hodně méně a světším dobíháním zbytku) a pokračujeme po vytýčené cestě za cílem. Cestou byly probrány neskutečné hromady témat, takže jsme se nenudili a k Bílé Opavě jsme došli naplněni bujarou náladou. Protože ovšem časová rezerva neustále ubývá, dopadá to nakonec tak, že poslední tři kilometry do Karlovy Studánky všichni absolvujemeve velmi rychlém tempu až téměř poklusu, kdy ostatní turisté místy skoro nestačí uskakovat. Toto je ještě vylepšeno faktem, že část terénu vede polomem, který není jak odklidit a tak lesníci postavili různé mostky přes klády a vyřezali v kládách průchody. Na autobusovém nádraží v Karlově Studánce vypadají někteří, jako by měli vypustit duši a do autobusu zasedají s pocitem zadostiučinění a blízkého odpočinku. I přes nepříznivé skutečnosti (Pulečkovi se při téměř hodinové jízdě autobusem dělá špatně) se v pořádku a bez úhony dostáváme do Jeseníku, vaříme rizoto a utahaní odcházíme spát. Heslo dne: Tak já jsem jako tvůj černý kožený pytel?

PÁTEK
Ráno vstáváme pokud možno rázně a bez většího zdržování, protože musíme ještě stihnout vlak, který nás odveze na Ramzovou. Počasí je krásné, je jasno jenom s občasnými mráčky, takže nic lepšího si už nemůžeme přát. Stendží s Denýsou ještě stíhají doplnit naše zásoby, abychom na trati nezemřeli hladem a poté již nasedáme do vlaku směr Ramzová. Kromě přesedání z vlaku na autobus z důvodů výluky nás cestounepřekvapuje žádná komplikace, a tak nezbývá nic jiného, než dát na záda baťůžky a vypravit se směrem na Petříkov. Tam již na nás čeká evrgreen puťáku skály trvalejší - dlouhý výstup do kopce. Než všichni vylezeme nahoru k dalšímu rozcestníku jsme tak vyčerpaní, že nezbývá nic jiného, nežli dáti si malou svačinku a natáhnout se na lavičku odpočívadla (ještě štěstí, že jsou tady ty odpočívadla dvě). Dále pokračujeme už po horském hřebenu směrem na Paprsek a cestu si zpříjemňujeme hrou na říkání různých věcí na písmenko,a velmi se při tom bavíme. V průběhu této cesty se stala tragická nehoda. Došel mi film, takže nemohu již dále fotografovat. Tímto se dostáváme na Paprsek, kde se občerstvujeme, kocháme se výhledem a všemožně se koncentrujeme na asi kilometrovu trasu k Růžové boudě, kde to chceme zapíchnout. Zde na nás ovšem čeká past, panáčci. Místní myslivecké sdružení si v boudě zpracovává picnutého divočáka, takže tady spát nemůžeme. Po domluvě však dopadáme dobře, večeři si děláme u nich na ohništi a jsme odesláni na nedalekou mýtinu (spíš systém mýtin), kde se můžeme v klidu vyspat (kdyby však přišel polesný, tak jsme si to našli sami, oni o ničem neví). Takže se cítíme trochu jako partyzáni a se soumrakem raději zalézáme a jdeme spát. Heslo dne: A to mu to trvá tak dlouho vždycky, nebo jenom teď?

SOBOTA
Dnes vstáváme brzo, přestože nám dneska zbývá jenom sejít do údolí do Starého Města pod Sněžníkem, odkud nám jede vlak zpět do civilizace. Naše poklidné balení je velmi uspíšeno projíždějícím vozidlem myslivců, kteří v lese troubili jako na lesy a navíc jím to neustále chcípalo. Uspíšeni tímto dějem vyrážíme podle plánu a cesta probíhá bez problému a bez větších výstřelků. Toto je záležitostí především Denýsy, na kterou zřejmě leze nějaká nemoc, a tak je ráda, že sejdeme dolů do údolí, kde si bude moci sednout. Ve Starém Městě se už jenom stavujeme v restauraci, kde nemají vůbec nic k jídlu, takže vytahujeme vlastní zásoby a debužírujeme z posledních zbytků naší železné zásoby. Potom už jenom nasedáme do vlaku a po třech a půl hodinách jízdy dorážíme do Brna, kde nás čeká na nádraží Žabárna, která nám popisuje svoji složitou cestu do Brna. Potom už jenom sedáme do auta pana Cibuly, který nás rozváží domů. Heslo dne: Větrov a Starý vrch - to se k vám chlapci hodí... 

Tadádydádydádyda... A to je konec přátelé.

Zapsal Řýzek
 

Červen 2005 - Závěrečná výprava - VODA
Letos jsme závěrečnou výpravu (poslední ve školním roce 2004/2005) pojali jinak než obvykle a vyrazili jsme na vodu. Začali jsme v kempu na Stvořidlech a pokračovali na Zruč nad Sázavou. To byl původní plán, kde zakotvíme, ale vzhledem k tomu, že mezi námi bylo dost začátečníků, spokojili jsme se s kratší trasou. Myslím si, že i tak jsme si to užili a naučili se zase něco nového. Počasí nám přálo a tak jsme se nemuseli obávat případného otočení. Do vody jsme v poodstatě skákali sami a dobrovolně... Myslím si, že o pohodě, která panovala jak na vodě tak i v kempu, nemusím dlouze psát a radši doporučím návštěvu naší galerie na Rajčeti... A doufám, že příště nás bude víc :o)

Žabárna


20. - 22. 5. 2005 - Sraz PTO 
V pátek jsme se bezpečně a bez rádců dopravili na Krkatou bábu. Když se Martinka ráno probudila, běželi jsme na rozcvičku a Krtek s Bábrlem rozdělali oheň. Po vydatné snídani a nástupu jsme se nechali naverbovat do armády Francouzů a bojovali jsme proti Rakušanům (vyhráli bohužel Rakušáci - doplnila Martinka). Zhruba od dvou začaly hry, které si oddíly nachystaly (lana, dekomlat, lukostřelba, od které jsme nemohly Lucku odtrhnout, rukodělky, mokré želvičky = mokrá Lucka, no a taky náš ženský lakros, kam nikdo nepřišel). Až v neděli po nástupu jsme se dozvěděli, že Evička je 3. starší blbeček. Cesta zpátky, kterou nám naplánovala Danka, byla obtížná, ale zvládli jsme ji v pohodě, i když…

Niki

P. S. pro všechny ze Srazu: Tahle hafo super, ale hafo příště bude ještě hafo lepší! Hafo šťastný…no prostě Niki 
Účast: Niki, Evička, Krtek, Martinka, Mýa, Lucka, Magda, Bábrle (sorry…Kubo) 


23. - 28. 3. 2005 - Velikonoce, Bítov
Letošní velikonoce jsme strávili v tajuplné džungli ostrova Borneo jako vášniví lovci lebek. Rozdělili jsme se do kmenů Kandajan a Madura a určili svoje postavení v kmeni. Každý se mohl stát náčelníkem, bojovníkem, nebo šamanem. Každé ráno kmen navštěvoval svého šamana, který prováděl ozdobná tetování pro zalíbení bohům. A také jako jediný byl schopen odhalit nebezpečné nemoci již v prvotních příznacích a po rozmluvě s bohy určit lék... Naše nemoci nebyly jen tak ledajaké. Např.: nošení ručníku kolem krku, mluvení šeptem, neustálé zpívání, tiky jízdy autem, na koni nebo lyžování a mnohé další, které nás provázely celými velikonocemi a přinášely spoustu zábavy.

Kmeny mezi sebou vedly neutichající boje o nadvládu nad tím druhým a získání pár lebek, za které se mohl koupit lék na vyléčení nemocí. Bavili jsme se spoustou známých i neznámých her, na dobrou noc si četli povídky lovců lebek , poznávali nová místa a hlavně si užívali spoustu zábavy. 

Evička


12. - 19. 3. 2005 - Jarní prázdniny na koních, Křepkovice
Letošní jarní prázdniny jsme strávili opět na koních v Křepkovicích na jízdárně Karina. Jako předchozí rok, jsme sem jeli kvůli výuce jízdy na koních, skvělé atmosféře, nádherným západům slunce...

Tento rok jako doprovodný program byli Vikingové. Etapovka spočívala na posunování se po úrovních (???) pomocí nejrůznějších her a stát se tak novým vikingským králem nebo královnou. Občas jsme si vyvařovali jako Vikingové, nebo se pokusili upéct pravej vikingskej chléb. A když už nás od jízdy na koníkách bolely zadky, vyrazili jsme na výlet na nedaleký hrad Loket. Jako obvykle týdenní pobyt na koních zas strašně rychle utekl, a tak nám zbývá jen rozloučení a odjezd domů se spoustou bohatých vzpomínek a zážitků... 

 

19. 2. 2005 - Ohlédnutí za Kačerovým šplouchem
Myslím si, že letošní Šplouch se vyvedl. A to hlavně díky všem pomocníkům - stopkátorům, zapisovačům, záchranářům a zdravotníkům, běhačům a naháněčům a spoustě dalších, kteří se v hojném počtu zúčastnili a kterým bych chtěla touto cestou velice poděkovat. Velký dík patří také Brabroukům a Phoenixu, kteří si připravili hry do tříd. Takže díky :o)

Dětiček letos opět nebylo mnoho. Z plánovaných 260 jich závodilo asi o stovku méně. Za náš oddíl soutěžili jen 4, v Zelené lize - prestižní soutěži mezi oddíly - jsme se proto propadli z 1. na 3. místo. Doufám, že to na Setonově závodě doženeme! V bazénu i kolem něj vládla soutěživá nálada a plavci plavali jako o život. A některým o život skutečně šlo! Ale naštěstí se nikdo neutopil a naše pobřežní hlídka musela zasahovat jen jednou. Zpestřením bylo i to, že v mezeře mezi posledním plavcem a vyhlášením výsledků se mohli všichni do sytosti vyblbnout při vodních hrátkách. Sportuchtivci se myslím dostatečně vybili i v tělocvičně. Některé oddíly využily i příležitosti k výletům do okolí, třeba na Žuráň. A pak tu bylo vyhlášení výsledků a úprk domů, což byla asi největší trhlina této akce, protože MHD prostě na takový nápor nestačí. Výborně to vyřešily oddíly, které jely vlakem - třeba je to tip na některý z příštích ročníků. Nás organizátory potom úplně nadchlo, že po odchodu posledního dítka a bleskovém úklidu školy jsme měli skoro na dvě hodiny bazén sami pro sebe… :o)

Ze Šplouchu je spousta krásných a akčních fotek a také video s unikátními povodními záběry.

Ještě jednou díky Danka

P.S. Výsledky - naše (každý plaval v jiné kategorii)
Bábrle 1:03:94 - 2. místo
Kačka, Danka, Honzin 1:45:19 - 3. místo
Martin 1:28:46 - 5. místo
Míša 1:24:41 9. místo
Niki - utopena, neumístila se :o(

(Vzkaz pro Niki od webmástra Topa: Niki, nic si z toho nedělej, já jsem kdysi dávno plavecky reprezentoval ZŠ Sirotkova v přeboru základních škol našeho kraje a taky jsem se utopil... Hlavu vzhůru a dýchat!!! Příště to zaplavem líp! :o)

Kontakt

11. PS Vlci

vlcibrno@seznam.cz

Klubovna: Kroftova 108, Brno 616 00

Adresa pro korespondenci a fakturaci: Blatného 7, Brno 616 00

725 059 296

Vyhledávání

www.pto.pionyr.cz - stránky Sdružení pionýrských tábornických oddílů

www.jihomoravsky.pionyr.cz - stránky Jihomoravské krajské organizace Pionýra

www.pionyr.cz - stránky ústředí Pionýra ČR

www.parawestern.eu - Jezdecká westernová škola

www.woodcraft.cz - Liga lesní moudrosti

www.topovo.cz - stránky Matýska, Xanty a Topa

www.jan.jarka.sweb.cz - Honzinovy stránky

www.flexa.cz - Šestkovo webování

www.lupinavlk.tripod.com - stránka chovatele vlka z Písku

www.podzemi.webpark.cz - brněnské podzemí

Fotografie použita dle Creative Commons James E. Petts  © 2009 - 11. Pionýrská skupina Vlci. Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode